Byl jsem požádán o připomínky k tomuto návrhu, dokonce osobně předsedou spolku ČAV. Dost mne to překvapilo. Za normálních okolností bych, samozřejmě, poslal celý švarcoidní ČAV kukat, ale zase na druhé straně, Jindra je slušný člověk a na straně třetí, přispět k vylepšení provozních podmínek našeho koníčka na další řadu let (kdo ví, kdy bude zase příležitost k novele?) beru za svoji povinnost.
Návrh samotný, jako celek, považuji za velmi vstřícný ze strany národního regulátora. Važme si bezproblémového přístupu k novým pásmům, který není zcela automatický ani v ostatních zemích, važme si minimalizace technických omezení, takže je velmi pravděpodobné, že ani v budoucnu s příchody nových komunikačních módů „nenarazíme“.
Poněkud nepochopitelná mi přijde náhlá záliba Úřadu v limitech, vyjádřených v EIRP. Na jedné straně lze pochopit, že omezením EIRP se Úřad snaží zajistit bezkolizní provoz v segmentech, kde je ARS podružnou, na druhé straně je ale EIRP tak obtížně měřitelnou veličinou, že by se velmi snadno mohl stát třecí plochou v případě prokazování jeho překročení. Mějme na mysli, že sankce lze ukládat pouze na základě důkazu ve formě certifikovaného měření, ne na základě „mozkového myšlení„.
Vlhký sen krasomluvného práskače (obrázek TNX OK1IKE)
Rovněž tak ustanovení o obsahu vysílání jsou zjevně „přílepkem“ nějakého právního kutila k tomuto návrhu, který je jinak napsán vcelku kvalitně. Prvotním zájmem by mělo být ochránit ARS proti pokusům o komerční zneužití, krasomluvu a případné označení blbce blbcem řeší jednoznačně samostatné právní předpisy (trestní a občanské právo).
Text mého návrhu je k dispozici zde v PDF (pripominky-190330a) a zde v ODT (pripominky-190330a). Dílo je uvolněno k použití ve věci připomínkového řízeni pod licencí Creative Commons Attribution, Karel Juliš, 2019.