Součástí řady historických českých armádních radiokomunikačních zařízení je vibrační vložka VIU2,4/2,5. Jde o vibrační střídač/usměrňovač, který konstrukčně vychází z vložky Wehrmacht W. Gl. 2,4a. Uvedený postup by tedy, pravděpodobně, byl aplikovatelný i na tento německý model. Vzhledem k tomu, že se ale německou trofejní radiotechnikou nezabývám, je to otázkou pokusu – a případného omylu, který se při restauraci historických předmětů vždy nevratně vymstí.
Budeme tedy „zachraňovat“ českou vložku VIU2,5/2,4. Uvedené vložky se sice ještě dají sehnat na současných burzách, ale pod tvrzením, že vložka je „úplně nová, z uloženky“ většinou dostanete kus, už k nepoužitelnosti opotřebovaný. Pozná se to tak, že vložka nestartuje, má nepravidelný chod, výstupní napětí měniče kolísá, je jednocestně (nebo vůbec) usměrněné a podobné nectnosti. Nicméně situace není neřešitelná.
Systém vložky jako takový je uložen ve válcovém tenkostěnném hliníkovém pouzdru, které je dole uzavřeno bakelitovým víkem, tvořícím patici vložky. Obruba je po obvodě „zapertlována“.
Krok1: Otevření vložky
Při tomto kroku se vyplatí nespěchat. Hliník krytu je naštěstí dost měkký a houževnatý, takže se nechá pomalým „odpertlováním“ po obvodu, pomocí tenkého, širokého šroubováku snadno narovnat. Odlomení moc nehrozí, zato nebezpečí natržení plechu při nešetrné práci je vysoké. Dejte si na čas.
Po odpertlování a vyrovnání okraje pouzdra tenkými kleštičkami bez většího násilí vypadne bakelitový sokl s přívodními vodiči.
Krok 2: Vyjmutí systému.
Systém rozhodně netahejte ven za přivodní vodiče! Mají už svůj věk a mohly by to být jejich poslední okamžiky. Naopak, podél vodičů zasuňte do krytu tenké, široké ploché kleštičky a za okraj vytáhněte spodní amortizátor (pouzdro z pěnové gumy). Za okraj to jde velmi pěkně, opět nespěchejte, pozor na potrhání pěnové gumy. Spolu s vynětím spodního amortizátoru systém krásně vyklouzne z pouzdra a obdobným postupem jej vyjmeme i s horním amortizátorem.
Krok 3: Prohlídka, základní čištění
Systém samotný nebývá nijak zásadně znečištěn, byl celý život v prakticky hermetickém pouzdře. Naproti tomu amortizátory bývají „olezlé“ jakýmsi vyloučeným substrátem z pěnové gumy. Horní jde sejmout rovnou, omyjeme jej v mýdlové vodě a vysušíme. Spodní čistíme jen tehdy, pokud je to opravdu nutné, museli bychom kvůli tomu odpájet přívody.
Systém prohlédneme, ověříme, zda nejsou vypadlé, nebo příliš spálené kontakty. Většinou nebývají.
Krok 4: Kontakty
Dobrý stav kontaktů je alfou i omegou funkce vložky. Kontakty většino jsou popálené a zoxidované. Při jejich čištění postupujeme takto:
– na horní části pérového svazku je hrazdička s justačním šroubkem pracovního kontaktu Wagnerova kladívka. Očistíme jej a povolíme, kolik je možné.
– opatrným stlačením kmitačky dolů a nahoru otevřeme horní a dolní páry kontaktů a do jejich štěrbiny naneseme štětečkem trochu isporopylalkoholu. Ponecháme tak půl hodiny působit, alkohol doplňujeme.
– kontakty profoukneme stlačeným vzduchem, připravíme si úzký proužek vodního smirkového papíru (jemnost alespoň 600) a opět v alkoholové lázni kontakty přečistíme (tentokrát, naopak, vychylováním kmitačky stisku pomůžeme. Dodržíme co nejmenší přítlak kontaktů a „nešmirglujeme“ moc, strhli bychom povrchovou vrstvu kontaktů.
– opět vypláchneme lihem a vyfoukneme tlakovým vzduchem.
– na kontakty 2 a 7 vložky připojíme řiditelný zdroj stejnpsměrného napětí, proudové omezení nastavíme na cca 0,6A a napětí na cca 1,5V. Nemělo by se dít nic. Pozvolným zašroubováváním regulačního šrroubku najdeme polohu, kdy vložka „naskočí“. Polohu si zapamatujeme a pokračujeme dále, až vibrace ustanou a vložka odebíá cca 0,5 ampéru. Vrátíme šroubek doprostřed mezi tyto dvě polohy. Vložka by měla běžet, u hodně špatných může být chod nepravidelný.
– napětí zvýšíme na cca 2,5V a ponecháme vložku v chodu cca půl hodiny. Můžeme mírně upravit polohu justačního šroubku, aby chod byl co nejpravidelnější.
– vypneme napájení a kontakt Wagnerova systému opět zakápneme alkoholem. Připraveným proužkem dostatečně hrubého papíru (školní piják apod.) přečistíme mezeru tohoto kontaktu, je s podivem, kolik koroze takto vytáhneme. Vypláchneme alkoholem, profoukneme.
– kontakty můžeme před zpětnou montáží ošetřit vhodným konzervačním prostředkem. V žádném případě nepoužívejte prostředky s obsahem silikonového oleje, protože plazmou ve výboji silikon přejde ve sklo a kontakt se stane nekontaktem. Konzervačním prostředkem rozhodně šetřete, stačí opravdu malinko.
– vložku opět připojíme na zdroj, musí se okamžitě rozběhnout. Dostavíme šroub na nejlepší chod a zajistíme zakápnutím, nejlépe tradičním acetonovým lakem. Pokud zde vložka snad ještě vykazuje nepravidelnost chodu, je, pravděpodobně poškozena příliš.
– napětí snižujeme. Dobře repasovaná vložka musí udržet chod ještě při mírně pod 1V a střední hodnota odběru by měla být kolem 0,1A.
– pracovní kontakty střídače a usměrňovače nebývají příliš poškozeny. Přesto je ale pro jistotu prohlédneme a případně naposled profoukneme a ošetříme antikorozním prostředkem.
(EDIT) Tak ne, že nebývají, mohou být. Teď se mi dostala do rukou vložka, zakoupená v Holicích na stkání jako „skoro nepoužitá“ a po otevření měla „vymodralé“ jedno kontaktní pero. Je pak třeba mít na vědomí, že tak silným tepelným zatížením, že ocelové pero až „zmodrá“, se zásadně změní jeho mechanické vlastnosti (prožnost) a vložka opravdu nemusí chodit pořádně už nikdy. Doporučuji proto nakupovat takovéhle „výborné, skoro nejeté kusy“ ve více kusech a trnout, že aspoň jeden bude dobrý.
Krok 5: Sborka
Postup zpětného složení vložky nepředstavuje zásadní problém. Pokud jsme pracovali čistě, půjde sokl velmi hezky zpět „zapertlovat“ postupným odvalováním vložky pod tlakem ruky na tvrdší podložce. Závěr pak vypadá takto.
Tímto postupem jsem již repasoval několik vložek a všechny, v originálních trofejních zařízeních ČSLA fungují bez jakýchkoli problémů.
UPDATE 12.5.2019:
Sovětské vibrační vložky ВС-4.8 (typicky radiostanice řady Astra)
Postup je prakticky totožný, pouze s následujícími odchylkami:
U sovětských vložek je v „pertlu“ jakási těsnicí hmota, připomínající sklenářský tmel. Nevydloubávejte ji, naopak, opatrně pertl otevřete tak, aby tato zálivka šla vyjmout jako souvislý proužek. Při zpětném zavírání ji opět do pertlu vložíme a zapertlujeme – proč si zbytečně ubírat na těsnosti?
Horní gumový amortizátor nejde sundat, je přivázaný tenkým provázkem.
U sovětských vložek byla zjevně výrazně nižší technologická kázeň, než u československých. Dojde tak snadno k „zarostení“ kontaktů drobnými „vousky“ jakéhosi kovu (nezjišťoval jsem jakého). Viz obrázek. Zarostení má za následek překlenutí pracovního kontaktu Wagnerova kladívka a tím vyřazení vložky z funkce, protože přestane docházet k přerušování proudu cívky.
Stejná technologická nekázeň pak vede k vyloučení jakési žlutavé substance na kontaktech. Tato výrazně zvýší přechodový odpor kontaktů a měnič „změkne“.
Věnujeme proto u těchto vložek výrazně větší pozornost čištění (stejným postupem, jak výše). I jediný zapomenutý „vousek“ může způsobit potíže v chodu měniče.